Vytvoření ověřovacího příkladu pro výpočetní dynamiku tekutin (CFD) je rozhodujícím krokem pro zajištění přesnosti a spolehlivosti výsledků simulace. Tento proces zahrnuje porovnání výsledků CFD simulací s experimentálními nebo analytickými daty z reálných scénářů. Cílem je prokázat, že CFD model může věrně kopírovat fyzikální jevy, které má simulovat. Tento průvodce popisuje základní kroky při vývoji ověřovacího příkladu pro CFD simulaci, od výběru vhodného fyzikálního scénáře až po analýzu a porovnání výsledků. Pečlivým dodržováním těchto kroků mohou inženýři a výzkumní pracovníci zvýšit důvěryhodnost svých CFD modelů a připravit cestu pro jejich efektivní použití v různých oblastech, jako je aerodynamika, letecký průmysl nebo environmentální studie.
Ocelové přípoje lze v programu RFEM 6 vytvořit jednoduchým výběrem předdefinovaných komponent v addonu Ocelové přípoje. Abychom vám práci při modelování ocelových přípojů ještě více usnadnili, nabídka těchto komponent se neustále vylepšuje. V tomto článku představíme komponentu styčníkový plech jako komponentu nedávno přidanou do databáze addonu.
V programu RFEM 6 je nyní k dispozici posouzení ocelových prutů tvarovaných za studena podle AISI S100-16. K tomuto posouzení se lze dostat výběrem normy „AISC 360“ v addonu Posouzení ocelových konstrukcí. Pro posouzení oceli tvarované za studena se pak automaticky vybere „AISI S100“ (obrázek 1).
Uzlová uvolnění jsou speciální objekty v programu RFEM 6, které umožňují ve statickém modelu rozpojení objektů spojených v určitém uzlu. Uvolnění je řízeno podmínkami typu uvolnění, které mohou mít také nelineární vlastnosti. V tomto článku si ukážeme na praktickém příkladu zadání uzlových uvolnění.
Liniová uvolnění jsou v programu RFEM 6 speciální objekty, které umožňují ve statickém modelu rozpojení objektů spojených v určité linii. Většinou se používají k rozpojení dvou ploch, které nejsou pevně spojeny nebo přenášejí pouze tlakové síly na společné hraniční linii. Zadáním liniového uvolnění se na dotyčném místě vygeneruje nová linie, která přenáší pouze uzamknuté stupně volnosti. V tomto článku si ukážeme na praktickém příkladu zadání liniových uvolnění.
V programech RFEM 6 a RSTAB 9 lze seskupovat objekty podle různých kritérií. Objekty, které splňují zadaná kritéria, tak mohou být vybrány a upravovány hromadně. To vše umožňuje funkce „Výběr objektů“, která je srovnatelná s funkcí „Speciální výběr“ v programu RFEM 5. V tomto článku si ukážeme, jak lze seskupit objekty pomocí „Výběru objektů“ jako nového pomocného objektu v programu RFEM 6 nebo RSTAB 9.
V souladu s čl. 6.6.3.1.1 a čl. 10.14.1.2 normy ACI 318-19 a CSA A23.3-19 zohledňují redukci tuhosti betonových prutů a ploch pro různé typy prvků. Mezi typy komponent na výběr patří stěny s trhlinami i bez trhlin, ploché desky a stropy lokálně podepřené, nosníky nebo sloupy. Součinitele násobení v programu jsou převzaty přímo z tabulek 6.6.3.1.1 (a) a 10.14.1.2.
Možnosti výběru v tiskovém protokolu umožňují zobrazit jednotlivé tvary boulení s odpovídajícím posouzením boulení ve stručné nebo úplné formě detailních výsledků.
Pokud chcete zobrazit pomocné objekty v celkovém pohledu ([F8] nebo dvakrát stisknutím kolečka myši) nebo například v pohledu v určitém směru, můžete povolit tuto možnost v nastavení konkrétního pomocného objektu (vodicí linie, hladiny na pozadí, liniového rastru).
V programu RFEM lze nastavit vlastnosti kontaktu mezi dvěma plochami pomocí kontaktního tělesa. Při modelování je mimo jiné potřeba zajistit, aby měly obě kontaktní plochy jednoho kontaktního tělesa stejný počet integrovaných objektů. Proto když se modelují kontaktní plochy, doporučuje se použít funkci kopírovat pro vytvoření druhé kontaktní plochy.
RFEM a RSTAB ukládají vstupní data, síť konečných prvků, výsledky, tiskové protokoly a gITF 3D náhled modelu včetně všech vizuálních objektů do jednoho souboru.
Řezy jsou vynikajícím způsobem, jak srozumitelně zobrazit a vyhodnotit výsledky. V dialozích pro řezy v programech RFEM a RSTAB je možné zobrazit několik typů výsledků současně.
Po stanovení geometrie předpínací vložky v modulu RF-TENDON může být užitečné ji exportovat do CAD-programu. Pro tento účel je mimo jiné k dispozici export do formátu DXF. Funkci exportu lze vybrat kliknutím pravým tlačítkem myši na pracovní plochu. Po výběru formátu DXF a místa uložení lze provést další nastavení.
U posuzování skla v přídavném modulu RF‑GLASS jsou v zásadě dvě různé možnosti výpočtu: 2D a 3D výpočet. Základní rozdíl těchto dvou variant posouzení je programem automatizované modelování vrstev v dočasném modelu. Při 2D posouzení jsou pro jednotlivé vrstvy generovány plošné prvky (desková teorie), zatímco pro 3D posouzení jsou jednotlivé vrstvy tvořeny tělesy. Podle zvolené skladby vrstev jsou možnosti výběru k dispozici, nebo jsou automaticky nastaveny programem.
Jednou z výhod zadání konstrukce v programu RFEM je naprostá volnost při výběru geometrie. Tak je bez dalších komplikací možné zvolit konstrukci, v které jsou, jak je vidět na obrázku, konkávní zaoblené rohy.
Pokud se má definovat na kuželové podlahové desce částečné vztlakové zatížení, nabízí se v programu RFEM "volné kruhové zatížení". To může být definováno lineárně proměnné. Poloha středu C a vzdálenost vnějšího okraje R se pohodlně zadává pomocí výběru v pracovní ploše.
S novým typem prutu „Výsledkový prut“ je nyní v programu RFEM 5 možné jednoduše stanovit výsledné součty zatížení jednotlivých poschodí. Nejprve namodelujeme prut ve vybraném nebo ve všech poschodích a při zadávání parametrů výsledkového prutu přidáme uvažované stěny do zahrnutých objektů. Program RFEM pak integruje plošné vnitřní síly k prutovým vnitřním silám.
V programu RFEM se plochy automaticky spojují, pokud mají společné hraniční linie. Když leží definiční linie jedné plochy na jiné ploše, je automaticky integrována do této plochy, pokud se jedná o rovinnou plochu. V případě zobecnělých čtyřúhelníkových ploch by však automatická detekce objektů byla poměrně složitá. Proto je příslušná funkce blokována. Integrované objekty je třeba zadat ručně.
V programech RFEM a RSTAB je možné přiřadit každému prvku (části modelu, zatížení atd.) komentáře. To může přispět k lepší přehlednosti a dokumentaci modelů, neboť tyto komentáře se zobrazí v tiskovém protokolu a také se podle nich mohou určité objekty pomocí funkce „Speciální výběr“ filtrovat a zobrazit.
V programech RFEM a RSTAB lze k objektům modelu v grafice přidat komentář. Při vkládání komentáře počátek aktuální pracovní roviny automaticky dočasně přeskočí do stejné roviny, ve které je komentář umístěn. Tím se zabrání tomu, že bude komentář nedopatřením umístění velmi daleko od objektu.
V programu RFEM 5 a RSTAB 8 můžete nyní vytvořit pracovní rovinu pouhým výběrem tří bodů. Již není potřeba vytvářet kvůli tomu uživatelsky definovaný souřadný systém.